Po příjezdu na parkoviště a zakoupení vstupenky doporučujeme prohlédnout zajímavé muzeum. Po té odešlete řidiče na parkoviště u dagoby Jeetawana (označené P2). Sami obejděte budovu z levé strany a procházkou se vydejte k dagobě.

Komplex Jeetawana

Cestou si prohlédněte zajímavé kašny ve tvaru klíče a základy bývalých budov, které tvořily rozsáhlý komplex Jeetawanarama, vybudovaný králem Mahasenou, jež vládl v Anuradhapuře ve třetím století. Během jeho vlády se v zemi rozšířil vliv mahajanového směru buddhismu. Král kvůli tomu měl problém s ostatními, a proto nechal vybudovat další komplex, kam přesídlil.

Tomuto komplexu dominuje největší dagoba, která vůbec byla na ostrově vystavena. Tento monument se svou dnešní výškou 122 metrů je největší historickou cihlovou stavbou na světě. Na její výstavbu bylo použito 93 miliónů pálených cihel. V době největší slávy tohoto komplexu byla na světě vyšší pouze Cheopsova pyramida.

Pokud si tento monument budete chtít prohlédnout zblízka je nutno dagobu vždy obcházet po směru hodinových ručiček.

Pozor! Vstupujete na posvátné místo. Před vstupem je nutno zout boty a sundat pokrývku hlavy. Je také nutné mít zahalena kolena a ramena.

Po prohlídce pokračujte po cestě dále. Vlevo si všimněte zajímavých vysokých veřejí, jež tvořily vstup do svatyně se sochou Buddhy.

Po té na parkovišti vyhledejte svého řidiče a přejeďte do komplexu Mahavihára.

Vystupte z vozidla a řidiče odešlete na parkoviště (označené P3). Sami pokračujte dále pěšky.

Tuto dagobu začal stavět kolem roku 140 př. n. l. král Gamini Abaya (Dhutugamunu) na oslavu svého slavného vítězství na cholským králem Elarou, jež zužoval zemi téměř čtyřicet let. Král Dhutugamu se jeho porážkou v roce 161 př. n. l., jednou provždy zapsal do dějin ostrova, jako nejúspěšnější panovník. Z důvodu nemoci již toto dílo nestihl dostavět a tak požádal o pomoc svého bratra Sadha Tissu. Ten když viděl, že králi již mnoho času nezbývá, dostavěl vrchní část z bambusu potaženého plátnem a z dálky pak své dílo ukázal bratrovi, který spokojeně zemřel. Po nástupu na trůn král Sadha Tissa bratrovo dílo dokončil. Všichni, kdož se na výstavbě podíleli, byli placeni. Jelikož ale na stavbě pracovalo i 343 slonů, byla vnitřní zeď kolem kamenné terasy vyzdobena jejich hlavami. Tento monument zažil několik rekonstrukcí. Nejvýznamnější z nich byla rekonstrukce ve dvanáctém století králem Nishankamalou. Současnou podobu získala na konci devatenáctého století, kterou provádělo YMBA (Young Man Buddhist Association). V současné době je stavba 103 metrů vysoká a po obvodu měří 290 metrů.

Po prohlídce této dagoby si obujte boty a pokračujte dále k posvátnému stromu Bo. Po ujití 450m budete mít po levé straně mít zbytky zajímavé stavby.

Tuto dřevěnou devítipatrovou budovu vystavenou na kamenných pilířích nechal původně vybudovat ve druhém století př. n. l. král Dutugamunu. Uvnitř bydleli mniši a v nejvyšším patře byla buddhistická knihovna. O několik let později však shořela. Znovu ji opravil král Sadha Tissa, ale budova shořela znovu. Ve dvanáctém století jí pak chtěl opravit polonaruwský král Parakrambahu. Vystavěl zde 1600 kamenných sloupů, ale budovu již nedokončil. Uprostřed je maketa horní části, kterou zde nechalo vybudovat UNESCO.

Po té pokračujte k posvátnému stromu Bo

Pozor! Vstupujete na posvátné místo. Před vstupem je nutno zout boty a sundat pokrývku hlavy. Je také nutné mít zahalena kolena a ramena.

Po té, když se král Devanampiya Tissa ve třetím století př. n. l. seznámil s buddhismem, tato filosofie se začala šířit po celém ostrově. Začalo přibývat mnichů, pro které se začínaly budovat kláštery, ale nebyl zde dosud žádný symbol, který by buddhismus představoval. Proto Devanampiya Tissa požádal indického krále Ashoku, jehož zásluhou se buddhismus na ostrov dostal, zda by mu nemohl poslat nějaký symbol buddhismu. Král Ashoka mu vyhověl a na ostrov vyslal družinu, kterou vedla jeho dcera Sangamita, v té době již buddhistická mniška. Tato družina dorazila na ostrov v roce 228 př. n. l. a přinesla sebou sazeničku posvátného stromu Bo. Byla to jižní odnož stromu, pod nímž Buddha dospěl k osvícení. Tato sazenička byla vysazena jako bonsai ve zlaté misce, ve které byla přinesena a roste v komplexu Mahavihara až dodnes. Jedná se nejstarší žijící strom, který kdy byl vysazen člověkem.

Po prohlídce vyhledejte řidiče na parkovišti (označeném P3) a dále pokračujte autem k dagobě Thuparama.

Pozor! Vstupujete na posvátné místo. Před vstupem je nutno zout boty a sundat pokrývku hlavy. Je také nutné mít zahalena kolena a ramena.

Tato dagoba byla vůbec první dagobou na ostrově. Nechal ji ve třetím století př. n. l. vystavět král Dewanampiya Tissa na žádost mnicha Maha Mahindy, jež přinesl buddhismus na ostrov. V této stavbě je prý uložen Buddhův popel a jeho klíční kost. Stavba je 18metrů vysoká a po celkovém  obvodě měří 50 metrů.

Ve čtvrtém století, poté když přišel na ostrov Buddhův zub, byl hned vedle této dagoby vystavěn chrám, kde byla tato relikvie uložena. Okolo byla vystavěna kruhová zeď typu vatage a  sloupy, jež se zde zachovaly dodnes, držely mosaznou střechu.

Po prohlídce pokračujte vozidlem k drobě Lankarama. Zde vystupte a řidiče odešlete na parkoviště (označeném P4) u měsíčního kamene.

V roce 103 př. n. l. nastoupil na trůn v Anurdhapuře král Vatagamini Abaya. O rok později byl však napaden a poražen. Když utíkal před pronásledovateli se svou manželkou, jeho povoz byl těžký a hrozilo, že je nepřátelé dostihnou. Lanka tehdy potají seskočila z povozu, aby mu ulehčila a král se mohl zachránit. Nepřátelé ji zajali a král ji již nikdy neviděl. Po třinácti letech král dal dohromady novou armádu, vrátil se a město dobil zpět. Na místě, kde tehdy přišel o svou ženu, nechal postavit tuto bílou dagobu, kterou pojmenoval po ní Lankarama.

Po prohlídce této dagoby pokračujte  směrem k jezeru Eth Pokuna.   Před jezerem se dejte doprava, kde si prohlédněte zbytky svatyně Dalada Maligawa.

Od pátého století byl v každém královském městě vybudován chrám Buddhova zubu Dalada Maligawa. V Anuradhapuře jich bylo hned několik. Na tomto místě byla vzácná relikvie uložena kolem sedmého až osmého století.

Po prohlídce této svatyně a několika dalších okolních staveb se vraťte k jezeru a pokračujte dále po jeho břehu.

Největší kamenná nádrž v Anuradhapuře, která sloužila k očistě mnichů z komplexu Abhayagiriya. Nádrž měří 159 x 53 metrů a je devět metrů hluboká. Voda sem byla přiváděna z nedalekého jezera prostřednictvím kamenných koryt a potrubí. Před ústím vždy byla čištěna důmyslným filtrovacím systémem.

Na konci jezera se dejte doprava, kde je starobylá jídelna.

Vzhledem k tomu, že ve městě žilo několik tisíc mnichů, muselo být řešeno i stravování. Dlouhé kamenné koryto uprostřed sloužilo jako historický, bufetový stůl. Uvnitř byla kovová vložka, rozdělená na několik částí, kde bylo jídlo, které si mniši nabírali. Mniši si sem chodili pro jídlo dvakrát denně. Ráno za svítání pro snídani a před polednem pro oběd. Vždy si zde pouze nabrali do své misky a odcházeli do ubytovacího prostoru, kde teprve jedli.  Večer pak již nevečeřeli, pouze pili bylinné nápoje, aby se jim mohlo lépe meditovat.

Můžeme ho nalézt u všech vchodů do historických budov. Taktéž prošel postupným vývojem z holé desky, podpírající balustrádu až v nádherné umělecké dílo. Stejně jako u měsíčního kamene, nejkrásnější strážní kameny se v Anuradhapuře objevovaly kolem sedmého a osmého století.

Uprostřed je nádherně zdobená postava strážce, jež v levé ruce drží vázu plnou květů, znázorňující hojnost. V pravé ruce drží rozkvetlý klacek, znázorňující plodnost. U nohou má postavičku boha Query, znázorňující bohatství. Nad hlavou má sedmi, nebo devíti hlavou kobru, znázorňující ochranu. Oblouk nahoře je zdoben lidskými postavičkami mezi dvěma dračími tlamami a znázorňuje lidské bytosti na cestě mezi životem a smrtí. Zdvojení tohoto výjevu znázorňuje znovu zrození. Po straně, v polovině výšky je umístěn slon, kůň, lev a býk, jež v tomto případě znázorňují jednotlivé světové strany. Slon-východ, kůň-, lev-, býk-,

Stejně tak balustráda byla časem dozdobena. Byl na ní vytvořen jakýsi mytický drak, složený z různých opravdových zvířat.

V raném anuradhapurském období byly vstupy do posvátných budov většinou zdobeny měsíčním kamenem, dvěma strážními kameny a dvěma balustrádami. Z počátku byl měsíční kámen něco jako rohožka a stejně jako balustrády nebyl nikterak zdobený. Strážní kameny byly zprvu pouze holé desky, jež sloužily jako podpěra, která měla zajišťovat stabilitu balustrád. Až někdy v druhém a třetím století začala jejich postupná výzdoba a svého rozmachu dosáhly až v pozdním anuradhapurském období kolem v sedmého a osmého století. Tato výzdoba má mnoho výkladů, ale nejčastěji je používán tento:

Dekorace v prvním řádku je tvořena ohnivými plameny, jež mají znázorňovat lidské utrpení. Ve druhém řádku je postupně se opakující kombinace čtyř zvířat (slon, kůň, lev a býk), začínající slonem a končící slonem. Tato kombinace zvířat má znázorňovat průběh života – zrození, stárnutí, nemoc a smrt. Slon na konci řádku pak znázorňuje znovuzrození. Další řádek je tvořen širokými liánami, jež znázorňují nekonečnou lidskou touhu. Po té následuje řádek zdobený husami. Srílančané přisuzují huse schopnost odlišovat dobré od špatného. Výsledek pak nalezneme v dalším řádku, po té co odstraníme část nesmyslných tužeb, zde nalezneme mnohem tenčí liánu, znázorňující zbytek tužeb. Když si toto vše uvědomíme, ocitneme se již mnohem blíže k čistotě mysli, znázorněné lotosem ve středu kruhu.

Po prohlídce měsíčního kamene procházka končí. Na parkovišti  s občerstvením vyhledejte své vozidlo a pokračujte dále. Nezapomeňte však ještě zastavit na dalších třech místech.

Na konci druhého století př. n. l. nastoupil na trůn v Anuradhapuře král Vatagamini Abaya (Valagamba). O rok později v roce 103 ale byl poražen a musel uprchnout. Schovával se celých osmnáct let u mnichů v klášteře Dambulla, kde se po čase vyzbrojil a se svou armádou se vrátil zpět do Anuradhapury, aby v roce 89 př. n. l. Anuradhapuru dobyl zpět. Po svém návratu nechal vybudovat celkově nejrozsáhlejší komplex ve městě a na oslavu svého velkého vítězství nechal postavit tuto dagobu.

neboli také Twin pond. Byla dvojice vodních nádrží, z období kolem osmého století. Tyto nádrže sloužili k očistě mnichů z komplexu Abeghiriya. Existuje opět několik teorií, proč jsou kašny dvě a každá je jinak zdobená. Jedna verze říká, že tyto nádrže byly postaveny v rozdílném období a proto i výzdoba je jiná. Druhá verze říká, že nádrže byly určeny pro dvě skupiny mnichů Kaparamula. Ta lépe zdobená sloužila starším mnichům a ta s chudší výzdobou sloužila pro nováčky.
V zadním levém rohu můžete spatřit znak pětihlavé kobry, která znázorňuje čistou vodu. Za zadním bazénem, za znakem pětihlavé kobry, pak na zemi naleznete důmyslné filtry. Již v sedmém a osmém století je využívali k čištění vody, přiváděné z jezera do nádrží.

Pozor! Vstupujete na posvátné místo. Před vstupem je nutno zout boty a sundat pokrývku hlavy. Je také nutné mít zahalena kolena a ramena.

První sochy Buddhy začaly vznikat až na přelomu druhého a třetího století, ve čtyřech indických sochařských školách. Socha Buddhy v meditační poloze, kterou si zde můžete prohlédnout, byla vyrobena právě v tomto období. S největší pravděpodobností jde o nejstarší známou sochu Buddhy na světě.

Prohlídkou této sochy pak Vaše prohlídka Anuradhapury končí. Pokud Vám však zbývá ještě trochu času, můžete si prohlédnout další zajímavá místa.

Pozor! Vstupujete na posvátné místo. Před vstupem je nutno zout boty a sundat pokrývku hlavy. Je také nutné mít zahalena kolena a ramena.

S výstavbou této dagoby, stejně tak jako s výstavbou dagoby Ruwanwelisaya, původně začal král Dutugamunu, ve 2 stol. př. n. l. Na rozdíl, od té druhé, kterou po smrti krále nechal dostavět jeho bratr, tato místo postupně chátralo.  Až po roce 1980 byla zahájena přestavba. Při pracích ovšem začali používat nové, moderní technologie, což nevydržely původní 2000 let staré základy. Proto v roce 1987 došlo ke zborcení celé stavby.  Po této nehodě byla zahájena kompletní přestavba a byla vybudována tato nová 59 metrů vysoká dagoba, o průměru 43 metrů.

Na tomto místě se ve třetím století př. n. l. proměnilo na pět set obchodníků v budhistické mnichy. Zde si můžete prohlédnout převisy, pod kterými mniši zpočátku žili v jakých si jeskyňkách, ale i zbytky pozdějších klášterních staveb.

V sousedství kláštera se nachází rozlehlé zahrady, kde královské rodiny trávily chvíle odpočinku v parných obdobích. Důmyslné stavby s četnými bazénky, poskytovaly dostatečné pohodlí a osvěžení i v těch nejteplejších dnech. Nad těmito zahradami je hráz jezera Tissa wewa, které nechal vybudovat král Dewanampiya Tissa již ve třetím století př. n. l. Toto jezero zásobovalo vodou všechny bazénky a potůčky v zahradách.

Pozor! Vstupujete na posvátné místo. Před vstupem je nutno zout boty a sundat pokrývku hlavy. Je také nutné mít zahalena kolena a ramena.

S největší pravděpodobností se jedná o nejstarší klášter na ostrově. Nad jezírkem vpravo si prohlédněte do skály vytesané slony a krále se svým koněm. Můžete zde navštívit dvě svatyně (novou a starou), stejně jako malé muzeum. Nejzajímavější exponát tohoto muzea je kamenořezba zvaná „milenci“. Z vyhlídky na skále je pak nádherný pohled na dagoby v Anuradhapuře, ale i na nedalekou kolébku buddhismu – Mihintale.