Po příjezdu na parkoviště a zakoupení vstupenek si můžete prohlédnout zdejší mini muzeum a nebo rovnou pokračujte k hlavnímu vchodu.
Pozor!!! Na parkovišti u muzea nemohou vozidla parkovat delší dobu. Po vystoupení návštěvníků musí být vozidlo přepraveno na parkoviště na druhé straně skály. Problém zde mají návštěvníci, přijíždějící sami bez řidiče ve vypůjčeném vozidle.

.

.Stejně jako do všech historických měst na ostrově, byl i na Sigiriyi původně hlavní vchod z východu. Vzhledem k tomu, že východní část tohoto historické místa zatím nebyla odkryta, využívá se dnes jako hlavní, vchod západní. Po té, co projdete kontrolou vstupenek, přejdete přes vodní příkop, který tvořil ochranou barieru. Hned za příkopem, nad krátkým schodištěm se rozprostírají rozsáhlé zahrady, které původně byly vybudovány zrcadlově proti sobě. Archeologové však zatím odkryli pouze část vpravo od cesty a levá část dosud zůstává neodkryta.

Vpravo, hned nad schodištěm. Tato část byla původně využívána mnichy. Král Kashyapa, hned po svém příchodu tyto mnichy přestěhoval pod nedalekou skálu Pidurangala, kde jim nechal zbudovat nový klášter. Toto místo pak bylo využíváno královskou rodinou jako lázně.

tuto část tvoří dvě veliké hluboké vodní nádrže, sloužící jako zásobárny vody a byly též využívány jako lázně královskou rodinou. Na druhé straně cesty si povšimněte nerovností v terénu, které dokazují, že zde dříve byly zrcadlově stejné nádrže jako naproti.

Tu tvořily pravidelné obdélníkové, trochu hlubší bazény, spolu s mělkými, místy klikatými potůčky. V rovných částech těchto potůčků pak na každé straně nalezneme dvě kruhové vápencové desky s otvory různých rozměrů. Pod tyto desky byla prostřednictvím kamenného potrubí přiváděna pod tlakem voda, která stříkala skrze otvory a tvořila čtyři rozdílné fontány.

Po té co projdete vodními zahradami, začnete stoupat po schodišti směrem ke kamenným a k terasovým zahradám. Cestou si všimněte, četných zářezů do skal, které připomínají jakási schodiště. Nejedná se ovšem o schody, ale o důmyslný způsob uchycení zdí, které zde tvořily jednak příbytky, ale též ochranné bariéry. Kasyapa se neustále obával odplaty svého bratra a tak své sídlo budoval s ohledem na bezpečnost. Proto i všude kolem cest je možno vidět zbytky zdí, které zabraňovali zjištění pohybu osob.

Zde nalezneme několik jeskyní, ve kterých původně pobývali mniši. Odsud začíná schodiště, které po chvíli prochází krásnou kamennou bránou. Zde si povšimněte též umělého zářezu do skály. Který slouží k tomu, aby stékající voda odkapávala dolů a dále nezatékala do jeskyně. Tímto důmyslným způsobem si již v dávných dobách zajišťovali své příbytky proti nepřízni počasí. Takovéto zářezy naleznete nejen na Sigiriyi, ale téměř na všech místech na ostrově, kde převisy byly využívány jako příbytky. 

Vlevo nahoře pod umělým zářezem si všimněte nápisu, vyrytého do skály. Tento nápis pochází ze třetího století před naším letopočtem a v  jazyce brahmí je zde napsáno „Parumaka Kadiya putasha“ – jeskyně syna Kadiyi (Kadiya vůdce -vůdce Nágů). Od třetího stol. př. n. l. pak jeskyni využívali mniši. Vápencové bloky na zemi jsou zbytek sedačky, která mnichům sloužila k meditaci.

Po té co projdete terasovými zahradami, vystoupáte po schodišti až k zajímavé zdi, která je již z dálky zřetelně viditelná jako oranžový pruh táhnoucí se přes tři čtvrtiny skály. Ve skutečnosti se jedná o koridor vytesaný do skály, který je po celé délce krytý zdí. Tato zeď je cihlová a byla pokryta speciální omítkou, složenou z drcené žuly, vápna a písku. Byly do ní přidávány části zeleniny a vaječné bílky. Tato omítka byla neustále leštěna včelím voskem, že se chovala jako zrcadlo. Proto si vysloužila název „Zrcadlová zeď“. V odpoledních hodinách, když svítilo slunce na skálu pokrytou freskami, malby se odrážely v zrcadlové zdi a tak byl vytvořena krásně zdobená chodba.

Pod převisem k němuž se dostaneme po šroubovitém schodišti, se nachází osmnáct krásných fresek. Původně jich zde bylo více než pět set, na ploše zhruba sto šedesát krát čtyřicet metrů. Bohužel, čas se postaral o jejich zkázu. Fresky se zde dělali tak, že na zdrsněnou skálu se nanesla omítka, která se skládala z drcené žuly, vápna, písku a palmového oleje. Do té se pak přidával další olej, který způsobil, že dlouho vydržela vlhká a pomalu schla. Na stále vlhkou omítku se pak malovalo speciálními barvami. Barvy se tedy stačili vpít a vše usychalo společně. Takovýto obraz pak již není možné přemalovat. Jediný způsob jak to udělat, je nanést další, tenkou vrstvu a pak znovu malovat. V některých jeskyních v komplexu je zřetelně vidět, že zde bylo použito i několika překryvných vrstev.

Pozor! Fresky se zde nesmí fotografovat!!!

V šestém až osmém století, když zde opět byl klášter, sem začali přicházet návštěvníci, kteří vyjadřovali své zážitky rytím nápisů do této zdi.  Tyto nápisy jsou nazývány sigiriyjské grafiti a je jich zde více jak osm set. Nápis na obrázku pochází z osmého století a zní: „ Jmenuji se Buddal a přišel jsem se podívat na krásu sigiriyských žen. Všichni tu něco píšou, jen já ne…“    

Po té co opustíte zrcadlovou zeď, dostanete se prvnímu exponovanému místu, kde pohled z výšky občas dělá nepříjemnosti některým návštěvníkům. Zde se nám naskytne pohled na zbytky základů pod námi. Zde je opět několik výkladů. Jedna verze tvrdí, že zde byla nemocnice. Další říká, že zde byla kasárna. Této verzi napovídá i obrovský kámen na protějším svahu, podepřený kamennými sloupy. Údajně se jednalo o zbraň, která měla být svržena na přicházejícího nepřítele.

Okolo tohoto místa vede cesta zpět a po prohlídce vrcholu se tudy budete vracet směrem k parkovišti. Zde se již nebudete vracet na plošinu, kde stojíte nyní, ale vydáte se po schodišti směrem doprava dolů.

Na plošině před závěrečným vrcholovým schodištěm nalezneme dvě obří kamenné lví tlapy. Tyto tlapy spolu s obrovskou hlavou lva, tvořily poslední vstupní bránu do královského paláce. Závěrečný výstup po kovovém schodišti na vrchol je však potřeba dobře zvážit.  Ne snad kvůli přílišné fyzické náročnosti, ale nedoporučuje se výstup návštěvníkům, kteří trpí závratí.

Pozor!
Nebezpečí, které zde hrozí, jsou občasné útoky sršňů žijících pod převisy. V případě takového útoku je doporučeno  se schovat ve speciálních klecích, umístěných na plošině.

Na vrcholu nalezme plošinu o rozloze cca 1,5 hektaru, kde se nacházel královský palác, včetně veškerého zázemí. Údaje o tom jak samotný palác vypadal, se poněkud rozchází. Zbytky schodiště, které se zde nachází, nasvědčují tomu, že se jednalo o dvou až třípatrovou budovu. V kronikách v té době psaných mnichy o Sigiriyi moc zmínek není. Kasyapa byl otcovrah a tak dle jejich názoru neměl prostor v historii.

Odsud je nejkrásnější pohled dolů do zahrad

Těsně pod vrcholem se dokonce nachází bazén o rozměrech 30×20 metrů, který sloužil pro královskou zábavu. Již v pátém století čerpali na vrchol vodu z nedalekého jezera prostřednictvím jakýchsi pístů za pomoci slonů a dále speciálních šroubovic, poháněných domácími zvířaty.

Cestou od bazénu si prohlídněte kamennou pohovku, kde král odpočíval a odkud sledoval tanečnice tančící pod ním.  Některé zdroje uvádí, že se jednalo o královský trůn. Pravý trůn ale byl umístěn dole pod skálou, v audienční síni.

Zde prohlídka vrcholu končí. Po té již sestoupíte po schodišti zpět ke lvím tlapám, odkud budete pokračovat dále. Před zrcadlovou zdí odbočíte doprava dolů k nemocnici/kasárnům a dále po schodišti, až bude křižovat cestu, kudy jste šli nahoru a půjdete směrem k parkovišti.

Nad audienční síní, na vrcholku vedlejší skály, se nachází zajímavá vodní nádrž. Byla nejen vyhloubena do skály, ale kolem ní byla vybudována kamenná nástavba. Tato nádrž měla za úkol zásobovat vodou jakýsi mini vodopád, který protékal kolem audienční síně v průběhu jednání.

Zde se král Kashyapa radil se svými ministry a přijímal návštěvy. Král sedával na trůnu uprostřed a za kamenný práh již nesměl nikdo další vstoupit.  Zespoda si všimněte, že celá audienční síň byla vystavěna na balvanu, který byl oddělen od mateřské skály. Vše bylo samozřejmě zastřešeno. V rýze na vedlejší skále tekl malý vodopád, jenž byl zásobován z kamenné nádrže na vedlejší skále.

Jeskyně Asana cave sloužila mnichům k meditaci již před naším letopočtem. Zajímavostí jsou dvě prohlubně po stranách. Jedna teorie říká, že v nich byly květiny jako dekorace, když zde odpočíval král. Jiná teorie říká, že prohlubně sloužili již mnichům, kteří zde prováděli takzvanou „vodní meditaci“. Tato meditace spočívala v tom, že se koukali na vodní hladinu tak dlouho, než sama vyschla.

   Zde si všimněte několika vrstev omítky na sobě. Každá z vrstev byla samostatně malovaná. Jelikož se fresky nedají přemalovat, musí se vždy položit nová omítka a ještě do vlhké omítky znovu malovat.

Další kamenná brána, která stejně tak jako první, jíž jste procházeli směrem nahoru, byla vybudována z obranných důvodů. Zajímavostí je, že byla omítnuta a zajisté i vyzdobena freskami, stejně jako všechny zdejší převisy. Všimněte si důmyslné kanalizace, která kolem prochází. Kruhový obrazec z cihel byl zřejmě součástí malé dágoby.

Zajímavá jeskyně ve tvaru kobry. Toto místo pod převisem bylo obydleno již dávno před naším letopočtem. V období mezi šestým až třetím stol. př. n. l. zde žila skupina původních obyvatel, kteří se nazývali Nágové.  Skalní nápis, vyrytý na této skále je v jazyce brahmí a říká, že tato jeskyně patřila manželce zdejšího náčelníka.

Zde obvykle předvádí svou show krotitel hadů.

Odtud pokračujte dolů na parkoviště. Případně si na památku můžete zakoupit nějaký suvenýr, nebo se osvěžit chladnou limonádou po namáhavém výstupu, při kterém jste zdolali více než 1200 schodů.